Zase Zpátky-2.kapitola

13. ledna 2010 v 16:37 | Ann
,,Doktorko,vy si z nás děláte legaci,že?" pohlédla na mě s vyděšěným výrazem Cam.Můj vážný pohled zřejmě mluvil za vše,protože když sem se na ní podívala rychle si sedla na židli,stejně jako Hodgins.
Angela která pořád stála vedle mě,mě odejmula a řekla:,,Ach Tempy…jak..jak se to stalo?"
,,To zatím nevím,teď tam je doktor.",promluvila sem ke všem.Pár vteřin po tom co sem to řekla,vyšel doktor z Rothova pokoje.Chvíli se rozhlížel,až mě uviděl,rychlým krokem ke mně přišel.,,Dobrý den,já jsem doktor Harold Brown.Vy jste slečna Brennanová,že?" Rychle jsem odpověděla:,,Ano,to jsem já.Ehm…už víte proč můj kolega ztratil paměť?" ,,To prozatím ne,chtěl jsem vám oznámit že vašeho přítele chystáme odvést na vyšetření,na neurologii.Tam zjistíme příčinu amnézie,vyšetření může trvat zhruba hodinu."
Doktor nečekal na moji odpověď a už mizel v Boothovo pokoji.

Podívala jsem se na hodinky,už uběhlo 90 minut od té doby co Bootha odvezli na vyšetření.Rozhlédla jsem se po ostatních…Cam pila už třetí kávu,Angela spala a držela za ruku Jacka,který si mluvil něco pro sebe,Wendell který nepromluvil od doby co přišli,stál u automatu,Daisy si četla nějaký časopis a Sweets tupě zíral na zeď.Vzpomněla jsem jsi jak mi Booth jednou řekl,že mi dva jsme jádro týmu,měl pravdu.
Stačilo si vzpomenout na dobu,kdy jsme si mysleli že je mrtvý.Fungovali jsme stejně jako předtím,to ano.Ale bez Bootha to bylo jiné…Jak tak jsem přemýšlela,vůbec jsem nezaregistrovala,že doktor s Boothem už jsou zpátky.Na to mě upozornila až Cam která náhle stála vedle mě.Rychle jsem vyskočila ze židle a přiběhla k doktorovy,než sem ale stačila cokoliv říct,ujal se slova:,,Slečno Brennanová,váš kolega trpí retrográdní amnézii,která byla způsobena při odstraňování nádoru,naštěstí nezpůsobuje trvalé následky."

,,Takže?"

,,Časem by se mu měli vybavovat vzpomínky na které zapomněl…Může to trvat pár dnů nebo týdnů,V extrémních případech i roky."Po těchto slovech se otočil a zamířil chodbou pryč.

Týdny plynuli a Booth se svým rozpomenutím nepokročil,jediné co si pamatoval byl sen který se mu zdál,a o kterém nechtěl mluvit.V Jefersonu jsme museli vyšetřovat další případ,tentokrát to byla hlava muže,nacpaná do záchodové mísy na nádraží…Právě jsem dokončila ohlídku těla-hlavy u které mi asistoval Arastoo.Rozhodla jsem se,že místo oběda půjdu do nemocnice za Boothem.Poprvé v životě pro mně byla práce na druhém místě.Vešla jsem do pokoje,ze kterého právě vycházela uklízečka.Ihned jsem se podívala na postel na které právě Booth spal.Jak jsem se tak dívala na spícího Bootha,vůbec jsem si neuvědomila že podlaha kterou před chvíli uklizečka vytřela,je pořád mokrá.Zrovna jsem se chystala udělat krok dopředu,jenže noha mi uklouzla a já se s výkřikem:Ááá! svalila na záda. Booth byl v okamžiku vzhůru a rychle se posadil:,,Kůstko,můj bože!" Rychle jsem vyskočila,ne proto že jsem se cítila trapně,ale kvůli tomu jak mě Booth oslovil...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.